Zdravý kůň
Zdravý kůň
Za zdravého koně je považován takový kůň, jehož fyzické schopnosti nejsou omezeny zraněním nebo nemocí. Ve volné přírodě existuje strohá hranice mezi zdravými a nemocnými zvířaty. Zdraví přežívají, zatímco nemocní hynou nebo se stávají kořistí nepřátel. U domestikovaných koní toto ostré rozdělení mizí. Díky moderní veterinární péči může přežít i vážně nemocný kůň. Nikdy se nesmíme dopustit omylu a zaměnit zdraví s kondicí zvířete. Zdravý kůň nemusí být v dobré kondici. Nejsou řídké případy, kdy i dokonale zdravá zvířata jsou po vykonané práci neúměrně unavena. Teprve tehdy, kdy kůň po podaném výkonu nejeví známky nadměrné únavy, můžeme jeho kondici označit za dobrou. Zdravý kůň by neměl být ani příliš hubený, ani tlustý. Stejně jako u lidí, platí i u zvířat zásada, že oba tyto extrémy vedou často ke zdravotním obtížím. Straší koně jsou k nemocem náchylnější než koně mladší. Proto je třeba soustavně sledovat jejich vzhled a chování a věnovat pozornost zvláště projevům, které nelze připsat na vrub stáří.
Teplota, počet pulzů a dechů
– Všechny v názvu uvedené parametry jsou důležitými ukazateli zdravotního stavu zvířete. V chovu koní byly sledovány jako trias. Chovatel koně by měl dobře znát jejich hodnoty, samozřejmě v době, kdy bezpečně ví, že zvíře je zdravé. Průměrné hodnoty těchto dat jsou u odpočinutého koně následující:
- teplota: 38,3 – 38,6oC
- pulz: 30 až 50 tepů za minutu
- dech: 8 až 16 dechů za minutu
Ocas
– Ocas zdravého koně je lesklý a zvíře s ním bez jakýchkoliv potíží pohybuje. Rozhodně by neměl být svěšený, znečištěný nebo rozcuchaný. Při klusu by neměl být nesen u jedné či druhé strany těla, což koně při bolesti někdy dělají. Pozornost je třeba věnovat i výskytu odřených lysých míst na ocasu, neboť to bývá průvodním jevem při parazitárním onemocnění.
Tuhé výkaly a moč
– Zdraví kůň vylučuje pevné výkaly ve tvaru „koblížků“, které se po dopadu na zem rozpadají. Nikdy by neměly obsahovat nestrávenou vlákninu nebo celá zrna. Kůň vylučuje pevné výkaly v průběhu dne šest- až desetkrát. Moč ostře páchne, má tmavě žlutou barvu a je zakalená.
Uši
– Zdravý kůň má uši vzpřímené. Jdete-li kolem něho, měly by uši a oči reagovat na směr vašeho pohybu. Sluch i zrak jsou pro koně velmi citlivými smysly.
Oči
– Oči zdravého koně jsou jasné, bez jakýchkoliv změn. V koňském oku se nachází zvláštní útvar květákovité podoby (corpora nigra), rozprostírající se od vrcholu duhovky. Blána okolo oka, stejně jako vnitřní strana víčka, jsou u zdravého zvířete lososově růžové.
Ústní dutina a nozdry
– většina zvířat má natolik dědičné zafixovány projevy přijímání potravy, že je nemění ani za mimořádných okolností. Zdravému koni nikdy sousta nevypadávají z tlamy. Také nozdry se v době odpočinku nerozšiřují.
Kůže a srst
– Kůže zdravého koně je pružná a lehce pohyblivá. Uchopíme-li kůži na krku mezi prsty a jemně ji stiskneme, měla by se po uvolnění okamžitě vrátit do původního stavu. Pokud je stopa po stisku viditelná, pak kůže může být jemná a lesklá a mimo období línání by neměla vypadávat.
Končetiny
– Zdravé zvíře zatěžuje všechny čtyři končetiny. 60% hmotnosti těla přitom spočívá na předních nohách. Při odpočinku koně odlehčují především zadní končetiny. Kopyta by neměla vykazovat vodorovné vruby či svislé trhliny. V místech došlapu nesmí být rohovina narušena, ať popraskáním nebo potrháním.
