Doc O´Lena (1967-1993)
Ne každý se s přehledem orientuje v původech amerických quarterů. Ale i průměrný znalec ví, že „když je tam Doc O´Lena, tak je to dobré“. Tento cuttingový hřebec byl pro chov darem z nebes a založil jednu z nejvýraznějších a nejúspěšnějších dynastií konce 20. století. Potomstvo je ověnčeno tituly NCHA, NRHA a NRCHA, jsou mezi ním šampióni AQHA, APHA a ApHC a mnozí další.
Jeho atraktivní otec Doc Bar, prochovaný pro dostihovou kariéru, ale postrádající rychlost, se ukázal být mimořádně významným otcem halterových koní. Jako otec cuttingových koní byl dlouho neobjeven a proslavil ho právě až Doc O´Lena. Na druhé straně Docova původu je matka Poco Lena výkonnostně i charakterově jedna z nejkvalitnějších klisen v historii plemene. Třikrát vyhrála světový šampionát NCHA, pětkrát byla druhá. Do chovu se dostala ve 14 letech ve velmi zuboženém stavu a trvalo další 2 roky, než se podařilo, aby zabřezla. 21. března 1967 porodila drobného hnědáčka, který prý byl tak malý, že mohl chodit mámě pod břichem, aniž o ně zavadil. Byl však také chytrý a inteligentní.
Obsednutí přišlo na jaře jeho 2. roku. Už po 30 dnech tréninku začal pracovat s dobytkem. jeho tehdejší trenér Charlie Ward řekl: „patřil k těm koním, kteří přemýšlejí.. Napřed si otestoval sedlo, pak jezdce. A potom jakoby si řekl, Tak jo, zkusím to s tebou“. Byl chytrý a jeho napojení na krávu se dalo cítit od prvního dne.“ Majitelé byli se slibným koněm spokojeni a nabídli ho k prodeji za „celých“ 10 000 dolarů. Zpráva dorazila i k trenérovi Shorty Freemanovi, jenž patří k velikánům cuttingových arén. Cestou na jedny závody do Kalifornie se zastavil, aby nabízeného hřebce sám vyzkoušel. Cesta na jízdárnu vedla napříč rančem a traduje se, že Doc O´Lena byl tehdy celý zkoprnělý z pohledu na první černobílé krávy, které kdy viděl. Nicméně Freeman byl nadšený a chtěl ho koupit. Protože však čas plynul a nebyl stále schopen zaplatit dohodnutou cenu, nabídli majitelé hřebce jinému rančerovi, Adrianu Berryhillovi, pro něhož Freeman trénoval koně. Berryhill s koupí souhlasil, i když cena už vzrostla na 15 000 dolarů. Velkorysým gestem nechal hřebce přepsat do společného vlastnictví se Shirty Freemanem s tím, že mu trenér oněch 7500 dolarů zaplatí později. Bylo otázkou, kde je Shorty sežene. Doc O´Lena na tuto otázku odpověděl hned další rok.
Shorty Freeman připravoval hřebce pro cuttingovou Futuriry, ale sám připouští, že vzhledem k častým cestám po závodech se kůň vlastně trénoval sám. Pozorovatelé tvrdili: „Tak inteligentní kůň jako Doc O´Lena se učil tím, že udělal chybu a Shorty ho opravil. Někteří koně, co nejsou tak chytří, se mohou někam dostat, protože je trenér naučí jakousi úlohu, a pokud jde všechno podle úlohy, jsou v pohodě. Ale Doc O´Lena byl dost chytrý, aby se učil z vlastních chyb.“ první momenty na Futurity ovšem nevypadaly pro dvojici moc nadějně: hřebec byl při prvním opracování tak vyvedený z míry závodním ruchem, že se choval jako by nikdy neviděl krávu. Porom uý šlo podle Freemanových slov všechno „celkem fajn“. Tento slovní obrat vyjadřoval skutečnost, že Doc O´Lena vyhrál všechna 4 kola a ustanovil rekord, který vydržel plných 30 let.
Hřebec byl prvním rokem nabízen s připouštěcím poplatkem 750 dolarů a byl zavalen klisnami. Majitelé se tedy příští rok rozhodli cenu zdvojnásobit, ale příliv zájemců neustával. Nesnesitelná pracovní zátěž přiměla Freemana najít si jiné místo a hřebec putoval s ním. Po mnoha peripetiích a cestách po celých Spojených státech nakonec skončil tam, odkud vyjel. Jediný rozdíl byl v tom, že byl výhradním majitelem Doc O´Leny – na zakoupení druhé poloviny podílu si půjčil 20 000 dolarů. Podíl ovšem musel po čase zase prodat a novým spolumajitelem se stal na čas Walter Hellyer. Doc O´Lena ale stále dokazoval, že stojí za všechna ta trápení, a mezi ním a Shirtty Freemanem se vytvořilo nepopsatelné pouto.
70. léta byla ve znamení prvních hříbat po Doc O´Lena. Dcera Lenaerre z Bar Socks Babe vyhrála Futurity NCHA v r. 1975, o rok později ji vyhrál Shorty Freeman NCHA Derby na Lena´s Bonita, v r. 1979 skončil opět v Derby druhý na Moria Lena. Poptávka po hřebcových službách se rozběhla naplno. Freeman byl frustrovaný jednak množstvím klisen a často i jejich kvalitou, přesto nedokázal nikoho odmítnout. Jediným řešením se zdálo být vytvoření syndikátu, ale Freeman se mu bránil dlouhé měsíce. Bylo to až roku 1978, kdy byl Doc O´Lena syndikalizován za 2,1 miliónu dolarů. Jedna akcie stála 30 000 dolarů a obsahovala právo na jedno připuštění ročně po dobu života hřebce. Doc O´Lena zplodil celkem 24 ročníků hříbat, 1329 registrovaných koní, 14 miliónů dolarů vyhraných v cuttingu, tituly v cuttingu, reiningu, working cow horse i v lasování, 25 z jeho synů a dcer vydělalo více než 100 000 dolarů.
O potomstvu Doc O´Lena řekl syn Shortyho Freemana: „Jsou trochu ostřejší než většina koní, takže na ně musíte opatrně. Jsou hyperaktivní, mají obrovský cit pro dobytek a snaží se vás potěšit.“ Trenér Terry Riddle dodává: „Nesmíte na ně jít tvrdě a je třeba dát jim čas. Ukázat, co se po nich chce, ale nikdy je do ničeho nenutit.“ Jako plemeník byl Doc O´Lena pozoruhodný tím, že dával kvalitní hříbata bez ohledu na klisnu. Jestliže klisna ovlivňuje výsledek spojení z 75 – 80%, u něj to bylo přesně naopak.
Doc O´Lena uhynul v r. 1993 ve věku 26 let. Nepatřil k líbivým koním, ale rozvaha, inteligence a síla, jakou předváděl a jakou předával dál, si právem zasloužila ocenění Bustera Welche: „Jeho práce s krávou, to byla poezie v pohybu.“