Easy Jet
Stačí se podívat na fotografii a nemuseli jste tohoto ryzáka ani znát, abyste věděli, že byl něčím mimořádným. Jeho záznamy AQHA pak řečí čísel mluví ještě konkrétněji: hřebec jménem Easy Jet vyběhal 445 000$ a dal 2490 hříbat, která vydělala přes 25 milionů dolarů!
Jméno tohoto koně je neodmyslitelně spjato se jménem Walter Merrick. Byl to právě on, kdo dokázal prosadit plnokrevného Three Bars v dobách, kdy většina chovatelů quarterů brojila proti přílivu plnokrevné krve. Právě Three Bars figuroval na obou stranách původu klisny Lena´s Bar, která v únoru 1967 porodila hřebečka po jet Deck. V porovnání se svým starším bratrem Jet Smooth nebyl Easy Jet zrovna krasavec, ale Merrick cenil to, že byl velký, silný a korektní s pevnýma nohama.
Jak hříbě rostlo, stávala se z něj zhmotněná energie. „Nikdy nebyl v klidu. Pořád něco dělal, třeba jen pořádal koně na pastvině,“ vzpomínal později Merrick. Už jako ročního ho majitel postavil do tréninku proti o dva roky staršímu Jet Smooth na trati 350 yardů. Easy Jet vyhrál o několik délek. Walter Merrick našel způsob, jak všechnu tu energii zvládnout a hřebce vyslal na start jako dvouletého celkem šestadvacetkrát. Easy Jet vyhrál dvacet dva dostihů včetně nejcennějších. Taková zátěž by každého dvouletka zlomila a Merrick k tomu řekl: „Všechna ta energie musela někam ven a běhání bylo nejlepší cestou, jak ji zvládnou. Vodit ho bylo za trest. Dokázal setřepat jezdce, pokud si na něj nedal pozor.“
Easy Jet se na dráhu vrátil i jako tříletý a stal se také šampiónem tříletých a šampiónem dostihových hřebců. Na konci své dostihové kariéry měl dvacet sedm vítězství, sedm druhých a dvě třetí místa z celkem osmatřiceti startů. Neumístil se pouze dvakrát. The Quarter Horse Journal v roce 1971 napsal: „Jestli se prokáže, že je stejně dobrý plemeník jako sprinter, má před sebou velmi, velmi slibnou budoucnost.“ Byla to prorocká slova.
Merrick v roce 1971 uzavřel smlouvu s Joe McDermoottem o prodeji poloviny podílů na Easy Jet i Jet Smooth. Už v roce 1973 vedl Easy Jet žebříček plemeníků a jeho připouštěcí poplatek se vyšplhal ze dvou na pět tisíc dolarů. V roce 1976 partneři prodali hřebce na ranč Buena Suerte za 3,5 milionů dolarů. Jen o pár měsíců později se dva z majitelů zabili při letecké havárii a Merrick koupil polovinu ranče i Easy Jeta. V roce 1980 vzrostl poplatek za hřebce na 30 000$ a Easy Jet byl syndikalizován za stěží uvěřitelných 30 milionů dolarů (bylo vydáno padesát akcií po 600 000$ za kus). Takové sumy si mohl dovolovat naftařský boom, ale to mělo brzy skončit. Spolumajitelé začali krachovat, hřebec střídal působiště, stal se předmětem nechutných tahanic až nakonec skončil v roce 1985 s připouštěcím poplatkem 15 000$, aby byl o dva roky prodán do Kalifornie. Ani ne po roce nový majitel také zkrachoval a Easy Jet zamířil zpět do Oklahomy. Opakovaně změnil majitele, většinou tak, že mezi nimi figuroval i Merrick. Svou poslední sezónu strávil na Lazy E Ranch v Guthrie, kde byl 8. května 1992 vzhledem k chronickému schvácení kopyt utracen. Walter Merrick se utracení nezúčastnil: „nedokázal jsem to. Nemohl jsem ho tak vidět. Byl to dobrý kamarád.“ Hřebec byl po smrti převezen na Merrickův ranč, kde byl pohřben.
V tabulkách AQHA Easy Jet figuroval jako nejlepší otec otců, nejlepší otec matek, nejlepší otec koní s ROM, nejlepší otec vítězů Stakes nebo nejlepší otec koní kategorie AAA/AAAT. Jeho bronzová socha zdobí prostranství u sídla Americna Quarter Horse Association v Amarillu a je tak navěky připomínkou výborného sprintera, který se stal ještě lepším plemeníkem.