Go Man Go
Příznivci westernu prominou, ale i toto pokračování je věnováno dostihovému quarterovi. Jednoduše proto, že patřil k tomu nejlepšímu, co kdy po „čtvrtkařských“ drahách běhalo. Go Man Go je i dvacet let po své smrti stále nezapomenutelný, o což se kromě svých rychlých nohou zasloužil hlavně svým působením v roli plemeníka. Jeho synové a dcery vydělali přes 7 milionů dolarů v dobách, kdy výhry činily zlomek dnešních závratných cen.
Go Man Go se narodil v roce 1953 jako syn hřebce Top Deck a klisny Lightfoot Sis. Otec byl plnokrevník z velmi silné rodiny, matka však přišla k J. B. Fergusonovi jako dcera plnokrevníka a kříženky quartera a plnokrevníka a stála „celých“ 300 dolarů. Ferguson ji poslal připustit k hřebci svého kamaráda a na druhý pokus zůstala Lightfoot Sis březí po Top Deckovi.
Prokvetlý hřebeček si začal získávat reputaci dlouho předtím, než se postavil na start – nikoli v tom nejlepším světle. Žokej Robert Strauss, který ho obsedal, na něj v roce 1990 vzpomínal takto: „Přetrhal novou ohlávku i vodítko, když jsem ho vedl do stáje. Setřepal ze sebe sedlo, přestože byl uvázaný. Po bratrovi hrábl ve výběhu… Stálo mě to hodně odvahy na něj poprvé vylézt, a to jsem jezdil celý život! Plných 60 dní jsme ho vodili vedle jiného koně na dráhu jen tak. Jednou ráno jsme se na sebe s bráchou podívali a mysleli jsme na totéž – že takhle ten kůň nikdy nevyběhne. Nakonec jsem se na jaksi dostal, Elridge ho odepnul z vodítka a ten parchant vyrazil. Čekal jsem, že bude rychlý, ale nenapadlo mě, že bude tak rychlý!“
V prvním dostihu jel koně právě Elridge Strauss a pro mnohé z diváků byl onen květen 1955 v Los Alamitos nezapomenutelný. Na startu se sešlo 8 koní. Než stačil rozhodčí spustit pásku, Go Man Go se vzepjal, shodil žokeje, prorazil start a proběhl trať. Trvalo dlouho, než se ho podařilo chytit a obecenstvo nevěřilo svým očím, když se kůň znovu postavil na start. Tentokrát odstartoval – a vyhrál. Stal se prvním koněm, který během 30 minut odběhl dva závody. První sezóna skončila nadmíru dobře – Go Man Go se stal světovým dostihovým quarter šampiónem roku, šampiónem mezi hřebci a také mezi dvouletými. Byl prvním dvouletkem, který se stal světovým šampiónem.
Tou dobou už byl novým majitelem A.B.Green. Další rok skončil tak, že Go Man Go byl opět světovým dostihovým quarter šampiónem roku 1956, šampiónem hřebců i šampiónem tříletých. Nastaly problémy, protože už nikdo nechtěl postavit proti tomuto sprinterovi své koně. Majitel se rozhodl předvést obecenstvu v dostihu jednoho koně. „A víte co?“ vzpomínal Robert Strauss. „On běžel sám stejně rychle jako proti soupeřům. Nic ho nezastavilo.“ Situace se opakovala v roce 1957 – třetí titul světového šampióna, třetí titul šampióna hřebců. Ještě v šesti letech běhal naplno. Jeho žokej o 30 let později řekl: „Byl protivný od chvíle, kdy jsem ho poznal. Ale byl to nejskvělejší kůň, kterého jsem kdy jezdil. Vlastně to byl jeden z nejskvělejších koní, který kdy žil.“
V roce 1958 odchází Go Man Go do chovu v Oklahomě na Greenův ranč a začíná druhá významná kapitola jeho života. Jeho působení v chovu bylo tak trochu kontroverzní, protože AQHA mu původně odmítla přidělit registrační číslo (jako kříženec s plnokrevníkem byl zapsán pouze v Appendixu). Matka Lightfoot Sis se do hlavního registru nedostala nikdy a vzhledem k exteriéru samotného Go Man Go se dalo předpokládat, že s tak plnokrevným vzhledem hřebec nikdy neprojde přes „posudkovou komisi“. Výkonný výbor AQHA musel rozhodnout, zda setrvá na svých zásadách a zamítne předvedení hřebce do hlavního registru, nebo zda povolí a umožní tak chovatelům naplno využít potenciálu tohoto sprintera.
V letech 1956 a 1957 zaujala organizace pozici mrtvého brouka a vyčkávala, jak bude vypadat první ročník hříbat. Až v roce 1958 usoudila, že to, co z Go Man o vzešlo, stojí za přidělení registračního čísla a Go Man Go vstoupil do hlavního registru jako č. 82000.
Rozjetý chov A.B. Greena ovšem zasáhla tragédie – smrtící virus vyhubil prakticky celou stáj včetně většiny hříbat ročníku 1959. V naprosté depresi majitel souhlasil s prodejem hřebce. I když své rozhodnutí litoval prakticky okamžitě, už nikdy se ho nesnažil získat zpět. Go Man Go pak několikrát měnil majitele, až konečně roku 1972 dorazil do Nového Mexika na ranč Harriett Peckhamové. Tam také 14. října 1983 ve věku 30 let uhynul.