Zantanon (1917-1941)
Otcem Zantanona byl jiný legendární hřebec, Little Joe po Traveler, otcem matky Jeanette byl Billy, zatímco u klisen v jejím původu najdeme pouze slovo „neznámá“. Ví se jen, že Zantanon byl výsledkem příbuzenské plemenitby a třemi liniemi byl provázán na hřebce Sykes Rondo a McCoy Billy. Z historických pramenů je známo, že ve své sobě to byla nejpopulárnější krev v Texasu, a lze tak i částečně vysvětlit kvalitu potomstva o několik generací vzdáleného Zantanona.
Ten spatřil světlo světa v březnu 1917 na ranči vyhlášeného chovatele Ott Adamse. Jeho zkušenosti byly zárukou, že tmavý ryzáček má v sobě tu nejlepší krev, jaká se dala v oněch dobách sehnat. Shodou okolností se ve stejném roce narodil jiný fenomenální kůň, pozdější vítěz 20 dostihů z 21 startů a zářivá hvězda dostihových drah. Dostal jméno Man O War a znalo ho všichni, Zantanona znala jen hrstka lidí, ale pro jeho vyrovnanou výkonnost se mu přezdívalo „mexický Man O War“. Paradoxem je, že výkonnostně perfektní Man O War v chovu vůbec nevynikl, zatímco chudák Zantanon i s omezeným přísunem klisen položil základ moderního chovu quarterů.
Přízvisko chudák je v případě tohoto koně více než na místě. V 11 měsících byl prodán do dostihové stáje v Mexiku. Už o 3 měsíce později byl v plném tréninku. V něm zůstal až do 14 let. Podle svědectví pozdějšího majitele Manuela Volpe musel kůň vydržet neskutečné věci. Jeho běžný tréninkový den začínal tím, že ho po kamenné dlažbě vedli 4 míle městem, aby si na dráze odbyl klusovou a cvalovou pasáž, krokování až do oschnutí a další 4 míle městem zpět do stáje. Tam ho uvázali venku na slunce, kde stál do 4 hodin odpoledne. Pak přišla druhá fáze tréninku a znovu jízda přes město. Krmná dávka spočívala v hrstce ovsa a kukuřice v kukuřičném šustí. Není divu, že při dostizích z něj trčela žebra a třásly se mu nohy. Chovatel John Armstrong to později komentoval: „Ten kůň vyhrával jen díky svému původu, protože jiný kůň v takovém stavu by nedohnal ani krávu.“
Ale Zantanon vyhrával a vyhrával spolehlivě. Soupeři se sjížděli z míst vzdálených stovky mil, ale odváželi si jen porážky. Jeden z chovatelů byl přímo posedlý myšlenkou porazit syna slavného Little Joea a postupně koupil 8 koní a postavil je proti Zantanonovi. Všech osm nakonec po neúspěchu prodal a soupeřova koně z duše nenáviděl. Naštěstí měl jeho syn zcela jiný názor a hřebce koupil. Byl to už zmíněný Manuel Volpe. Přepravil koně zpátky do Států a poskytl mu péči, kterou stárnoucí sprinter dříve nepoznal. Zantanon byl tou dobou tak zesláblý, vyčerpaný a zamořený klíšťaty, že stěží chodil. Volpe byl přesvědčen, že pokud dokázal v tomto stavu i vyhrávat, pak je to zázrak, jehož je potřeba využít v chovu. Zantanon dostal k dispozici jen malé stádo Volpových klisen, z nichž mnohé byly jeho vlastními dcerami. I tak prokázal, že jako otec je stejně oslňující jako sprinter.
Legendou plemene se stal King P-234, syn tohoto vynikajícího hřebce, v r. 1934 se narodil San Simon, který významně působil v chovu a osvědčil se jako otec matek. Dcera Sue Hunt dala např. Continental Kinga, jiná dcera San Sue Darks byla matkou plemeníka Leo San. Právě od něj pochází praví bratři Peppy San a Mr San Peppy. Ze Zantanonových synů stojí za zmínku nepochybně i Zandy, jený jako jediný potomek získal ROM, dále pak třeba Chino, Sonny Kimble, Zantanon Jr a Ed Echols.
Zantanon působil u Volpeho několik let. Volpe se pak rozhodl omezit chov koní a věnovat se výnosnější těžbě ropy. Prodal Zantanona i většinu svých nejlepších klisen. Zanedlouho svého rozhodnutí litoval a koně vykoupil zpět. Zantanon tak u Volpeho zůstal do r. 1941. Tehdy 24letý hřebec uhynul. Jeho úžasný odkaz ale žije dál. Prohlédněte si původ svého koně, jestli nenajdete tuto linii – měli byste být na co pyšní.