o Všem možném

Jak již anglický název napovídá, jde o předvedení koně na ohlávce.
Hned v úvodu vymezím disciplínu "Halter" a disciplínu "Showmanship at Halter" a jaký mají k sobě vztah.
Halter je chovatelská disciplína, jejímž účelem je posoudit stavbu těla a charakter koně, přirovnatelné ke svodu koní. Halter je tedy disciplína, v níž se posuzují koně příslušející k určitému plemeni. Kategorie halteru jsou závislé na věku a pohlaví koně.
Disciplína halter hledá ideál příslušníka určitého plemene. Tento plemenný standard může také procházet vývojem, jako jsme tomu byli svědky v minulých desetiletích u amerických plemen, kde byli pro disciplínu halter šlechtěni "kulturisti na tenkých nožkách s malými kopýtky". Tento ideál krásy se však v extrémním provedení ukázal nepraktický pro jezdecké účely i pro celkové zdraví koně, a tak je nyní v trendu i v halteru citelný návrat k dobře osvalenému pracovnímu koni.
Pokud má předvádějící koně vyleštěného, do všech detailů upraveného, a dokáže při předvedení udržet koně plně ovladatelného, ochotného a pozorného, dává tím koni větší šanci zaujmout. Disciplína showmanship at halter je soutěží právě lidí, kteří koně předvádějí. V showmanshipu tedy narozdíl od halteru není objektem posuzování kůň, ale jeho vodič.

V disciplíně showmansip at halter slouží tedy kůň jako rekvizita, jeho příslušnost k plemeni ani stavba těla nehraje při soutěži roli. Kůň by měl být ale zdravý a v dobrém výživném stavu, je vizitkou svého předvádějícího. Matnou srst špatné kvality lesk ve spreji nenapraví, stejně tak není žádoucí předvádět vychrtlé zvíře bez jiskry v oku.
Pro soutěž vypisuje rozhodčí úlohu, kterou má každý z účastníků předvést. Podobně jako ve western horsemanshipu bývají všichni soutěžící seřazeni v aréně, jeden po druhém procházejí s koněm určitou trasu vymezenou kužely a po skončení úlohy se řadí opět na konec řady soutěžících. Proto je nutné, aby kůň, který se má soutěže účastnit, byl schopen v klidu stát mezi cizími koňmi.
Samotná úloha je sestavovaná tak, aby prokázala schopnost soutěžícího koně efektivně rozhodčímu předvést, vyzdvihnout přednosti koně a zanechat profesionální dojem.

Příprava na showmanship je specifická v mnoha směrech. Předně je nutné naučit koně výborné ovladatelnosti na ohlávce. Pro tuto disciplínu se zejména u koní amerických plemen používají kožené ohlávky, bohatě zdobené stříbrnými ornamenty a kožené vodítko s řetízkem. Pravidla přímo koženou ohlávku nepředepisují a je možné použít i běžnou, čistou, dobře padnoucí nylonovou ohlávku.


Soutěžící musí být čistě a upraveně oblečen. Pro tuto westernovou disciplínu platí trochu odlišné zásady odívání než u jezdeckých disciplín. Místo jezdeckých kalhot je možné obléct kalhoty s nažehlenými puky, kalhoty musí být dostatečně dlouhé (přes kotníky). Košili může u dam nahradit i blůzka, velmi vhodné a ke klobouku slušivé je sako, které současně s rukavicemi patří do obvyklé výbavy pro showmanship. Lepším dojmem působí užší střihy.
Je to také jediná disciplína, při které mají soutěžící číslo připevněné na svých zádech. Pro dámy je tak samozřejmostí i dlouhé vlasy vyčesat nahoru do účesu.

Veškeré oblečení musí být čisté. Je běžným jevem, že před nástupem do arény jsou soutěžící svým doprovodným týmem oprašováni, ometáni kartáči a ošplícháváni leskem. Není divu, neboť znečištění oděvu může znamenat diskvailfikaci. Na soutěžícím nesmí být piliny, seno, prach ani jiná nečistota. Což platí samozřejmě i o botách.

Mezi závažné chyby patří mít při předvádění koně na nohou ostruhy nebo chapsy.

Podobné je to i s úpravou koně. Jak již bylo v předchozím díle zmíněno, kůň musí být v dobrém výživném stavu, zdravý a pozorný. Musí být dokonale vyčištěný, čehož prakticky nejde dosáhnout lépe než důkladným umytím a následným vyčesáním. Aplikace lesku má výhodu, že se na koně hůř chytá prach.

Hříva a ocas musí být dobře rozčesané. Mohou být i zapletené, ale nesmí být zdobené mašlemi nebo sponami.

Kopyta mohou být nalakovaná, nebo ponechaná přírodní. Některé laky na kopyta odpuzují prach, takže kůň procházející i hlubším pískem zvedá ze země při každém kroku dokonale lesklá kopyta. Pokud je kůň podkovaný, musí podkova dobře sedět.


Samostatnou kapitolu tvoří stříhání chlupů. Kde všude se tedy koně pro showmanship stříhají? V první řadě to je cestička v hřívě na zátylku, v místě, kde leží nátylník ohlávky nebo uzdečky. Délka této cestičky je přibližně na délku koňova ucha. Dále se mohou zkrátit nevzhledné chlupy na hlavě koně - např. na spodní straně hlavy či chloupky, vyčnívající z uší. Také bývá zvykem u amerických plemen ostříhat rousy či oblast nad kopytem, zejména pokud má kůň na nohou bílé odznaky. V takovém případě se vystříhávají pouze bílé chlupy.
Stříhání se doporučuje provádět zhruba týden před soutěží, aby dorůstající chloupky dodaly střihu přirozený vzhled.

Před předvedením se může výraz koně podtrhnout za pomoci dětského olejíčku, kterým se koni obtáhnou oči, nozdry a huba. Toto zvýraznění často zjemní rysy koně a přitáhne pohled k jeho výrazu. Olejíčkem lze také vylepšit kořen ocasu.

Základní pravidlo v showmanshipu je, že soutěžící musí umožňovat rozhodčímu co nejlepší výhled na koně. Rozhodčí je ten, komu koně předvádíte, proto je nutné neustále sledovat, kde právě rozhodčí stojí a přizpůsobovat tomu své postavení.

Je dobré si uvědomit, že každý soutěžící je posuzován již od vstupu do arény a po celou dobu, kdy je v aréně. Hned při vstupu do arény se musí zorientovat, kde je rozhodčí a potom musí svou pozici přizpůsobit situaci. Na začátku jsou zpravidla všichni soutěžící sestaveni v řadě vedle sebe u stěny arény. Následující obrázek ukazuje velmi dobře připravené soutěžící: vypucovaní koně v dobré kondici stojí klidně seřazení vedle sebe na určeném místě, v předpisovém postoji s nohama v zákrytu, soutěžící stojí natočeni ke koni, hlavy mají otočené ke skupince rozhodčích. Konec vodítka je úhledně svinutý v levé ruce, zatímco pravá ruka drží vodítko poblíž hlavy koně. Zpravidla se používají vodítka s řetízkem, který je protažen ohlávkou. Délka řetízku vedoucího po protažení od ohlávky je ideální na zhruba šest oček. Ruka soutěžícího se nemá dotýkat řetízku ani karabiny.

Koně mají stát s krkem neseným v úrovni hřbetu.


Takové klidné stání v předpisovém postoji je potřeba koně naučit. Kůň by měl takto stát pokaždé, když má v soutěži "pauzu". Pokud je větší množství koní v soutěži, stráví v podobném postoji třeba i půl hodiny, kromě chvilek, kdy je potřeba jej ustoupit do strany, když se posouvá řada, a krátké doby, kterou trvá samotné předvedení předepsané úlohy.

Při vedení koně jde předvádějící po levé straně koně v úrovni mezi okem a středem krku koně. Soutěžící nemá táhnout loudavého koně za sebou, ani by jej naopak neměl předbíhat kůň. Obě ruce jsou pokrčené v lokti, lokty jsou drženy blízko těla. Výška, ve které je vedoucí ruka držena, je přizpůsobena výšce koně, aby mohl kůň jít krkem nataženým v úrovni hřbetu. Ve stejné pozici předvádějící setrvává jak v kroku, tak klusu nebo prodlouženém klusu. Pokud kůň kluše, má předvádějící běžet poklusem s ním, i když je chod koně tak pomalý, že by vedle koně mohl jít pohodlnou chůzí. Kůň může být veden po rovných nebo zakřivených čarách, trasa je přitom vyznačena kužely.


Všude, kde je v úloze požadován po koni obrat, měl by se kůň otáčet kolem vnitřní zadní nohy a přední nohy by se měly překračovat. Směrem doleva (k soutěžícímu) se může v úloze vyskytnout obrat maximálně 90 stupňů, každý větší obrat je automaticky směrem vpravo (je-li tedy v úloze napsáno např. obrat o 270 stupňů, musí soutěžící sám vědět, že koně musí točit od sebe). Při obratu vlevo je pozice soutěžícího stejná jako při vedení koně. Při obratu vpravo se soutěžící otáčí čelem ke koni.

Dalším požadovaným úkonem může být couvání. Při couvání je soutěžící postaven ve stejné pozici jako při vedení koně, ale přitom se otočí o 180 stupňů. Konec vodítka má tedy stále stočený v levé ruce a pravou, vedoucí ruku má překříženou přes hruď. Kůň tedy couvá a předvádějící jde přitom dopředu. Předvádějící je přitom na levé straně koně, nesmí stát přímo před ním.

Všechny manévry mají být předváděny lehce a plynule, bez zbytečných prodlev. Kůň musí přesně vědět, co který postoj soutěžícího znamená, aby mohl rychle a přesně reagovat.
Součástí každé úlohy je i postavení koně k posouzení rozhodčímu, které bude předmětem příštího dílu seriálu.

V ideálním případě dojde soutěžící na místo, které je pro inspekci předepsané, a tam zastaví - zpravidla tak, že kůň stojí čelem k rozhodčím. Kůň zůstane v klidu stát, s nohama v zákrytu. Soutěžící v základním postoji stojí zpříma, z levé strany u hlavy koně, s rukama pokrčenýma v lokti, volný konec vodítka volně stočený v levé ruce, pravá ruka na řemínku vodítka poblíž řetízku, a sleduje rozhodčího.

Rozhodčí se vydává na obchůzku kolem koně - běžně si při příchodu prohlíží koně zepředu, pak jeho pravou stranu, zezadu a nakonec přechází na levou stranu koně. Soutěžící musí přitom dodržet dvě zásady - nezavazet rozhodčímu ve výhledu a zároveň sledovat rozhodčího a být připraven na jeho pohyby a požadavky ihned reagovat. Dokud je rozhodčí před koněm nebo v úrovni hlavy pravé strany koně, setrvává soutěžící na levé straně koně. Musí ale stát v takové pozici, aby na rozhodčího viděl (a rozhodčí viděl na soutěžícího).

Jak přechází rozhodčí na pravé straně koně víc dozadu, soutěžící musí přejít na pravou stranu koně, tak, aby mohl mít stálý vizuální kontakt s rozhodčím. V momentě, kdy soutěžící přechází před koněm na druhou stranu, je vhodný okamžik pro zkontrolování pozic nohou koně, zda stojí rovnoměrně na všech čtyřech nohách, zda si nepovolil zadní nohu jako při odpočinku, nebo se naopak nechystá vykročit.

Poté ihned soutěžící obnoví svůj pohled na rozhodčího a staví se po pravé straně koně.

Rozhodčí má tak dobrý výhled jak na koně, tak na soutěžícího.

V momentě, kdy rozhodčí přechází na levou stranu koně, musí také soutěžící opět změnit svou pozici. Má zde opět možnost překontrolovat pozici nohou koně a případně nenápadně popotáhnutím za vodítko přimět koně přešlápnout tak, aby znova stál s nohama v zákrytu, s vahou rozloženou na všech čtyřech nohách. Tyto opravy, pokud je jich třeba, nesmí být nikterak nápadné, pro rozhodčího to musí vypadat, jako by si kůň právě rozpomněl, jak má vlastně stát a rozhodl se sám o vlastní vůli to napravit.

Dokud se rozhodčí pohybuje v levé zadní čtvrtině koně, stojí soutěžící vlevo u hlavy koně a sleduje rozhodčího.

Jak postupuje rozhodčí zleva k přední čtvrtině koně, musí soutěžící opět přejít na druhou stranu, aby nebránil rozhodčímu ve výhledu na koně.

Nakonec se soutěžící vrací opět do základního postavení a pokračuje dále v úloze nebo se zařazuje zpět do řady ostatních soutěžících. I zde stojí takovým způsobem, aby nezacláněl rozhodčímu ve výhledu na koně, a neustále sleduje rozhodčího.

Pro koně tato část předvádění v žádném případě neznamená pohov. Měl by zůstat pozorný, ale zároveň stát klidně a nesnažit se vykročit, když se dá do pohybu jeho vodič při změně stran. Měl by po celou dobu stát s vahou rozloženou na všech čtyřech nohách, není vhodné, aby kůň na tomto místě "usnul" s pokrčenou zadní nohou.

Důkladné vyleštění koně, oděvu a ohlávky je jen polovina přípravy na western showmanship. Neméně důležitá je příprava koně, který se musí naučit na ohlávce dobře reagovat na pokyny člověka a na požádání zůstat předpisově stát. Soutěžící má při zastavení koně těžkou pozici - je předepsáno, jak má kůň stát, a dobře stojící kůň přidává kladné hodnocení. Na druhou stranu pokud kůň stojí špatně, neměl by se soutěžící snažit koně viditelně opravovat.