Superhorse
SUPERHORSE
- tato disciplína je souhrnem disciplín Trail, Reining, Western Pleasure, Western Riding. Již to naznačuje obtížnost soutěže a nutnou všestrannost koně i jezdce. Oprávněni ke startu v této disciplíně jsou 4 letí a starší koně. Předvedení koně je zásadně jednoručním vedením a na páce.
Základní hodnocení je stejné pro všechny přiježděnostní dosciplíny, v nichž je úloha rozdělena do sekvencí odpovídajících jednotlivým manévrům. V tabulce pro hodnocení jsou pro každý manévr dva řádky, horní pro penaltové body, spodní pro hodnocení provedení jednotlivých úkonů. Základem je 70 bodů, k nimž se přičítá kladné hodnocení za výrazně dobé provedení, nebo se odčítají penalty a body se záporným znamínkem za špatné provedení konkrétních cviků. Vtip je v tom, že každá disciplína má vlastní penaltový systém a ten se dodržuje vždy v konkrétní části Superhorse, která odpovídá dané disciplíně.
Nedodržení úlohy vede k "no score", což v důsledku znamená nemožnost umístění. Úlohu si pochopitelně musí každý soutěžící pamatovat.
Soutěžit v této disciplíně mohou pouze koně čtyřletí a starší. Má to opodstatnění, úloha je poměrně dlouhá a vyžaduje od koně zvládnutí mnoha technicky náročných prvků. Přitom se výrazně testuje ovladatelnost koně. Není proto divu, že v některých zemích, kde se trvá na licenčních zkouškách i pro americké koně, slouží právě superhorse jako zkušební disciplína.
Přestože je disciplína jakoby šitá na míru americkým westernovým plemenům, nemusejí v ní být úspěšní jen američtí koně. Na vítěznou stužku může dosáhnout i plnokrevník, teplokrevník nebo pony, pokud je natolik přiježděný, že zvládne všechny předepsané úkony. V některých částech disciplíny mají však koně typu quarter výhodu ve stavbě těla a s ní související možností lepšího předvedení požadovaných cviků.
V superhorse platí zpřísnění pro uzdění - všichni koně musí být vedeni pouze jednoručně na pákovém udidle, přestože v ostatních disciplínách mohou být koně mladší šesti let vedeni i na stíhlovém udidle nebo na westernovém hackamore (bosalu).
Také není povoleno použití bandáží či kamaší na nohou koně, přestože úloha obsahuje náročné reiningové prvky.
Hodnocení tedy začíná pro trailovou část Superhorse stejným způsobem, jako by se hodnotil trail. V úloze Superhorse jsou vždy povinné trailové překážky (branka, couváníé, kavalety), ale mají zde oproti trailu některé zvláštnosti.
U branky není v Superhorse povolena změna vedoucí ruky. To znamená, že jezdec si musí před začátkem úlohy zvolit, ve které ruce bude držet otěže po celou dobu soutěže, a druhou rukou bude muset otvírat branku.
Po koni bude v Superhorse požadováno couvání uličkou mezi kavaletami postavenými tak, aby musel kůň během couvání zatočit (tvar písmene L). V úloze může být na této překážce kromě couvání předepsáno i ustupování nad kladinami.
Dále koně překonávají řadu kavalet. Kavalety jsou překonávány ve cvalu a oproti trailu je poslední zvýšená natolik, aby ji kůň překonal skokem (může být až 50 cm vysoko). Stejně jako v trailu musejí být kavalety překonávány regulérními cvalovými skoky a nesmí dojít k dotyku kavalety, jinak následuje penalizace.
Z trailové části vecválá kůň plynule do ridingové části. Pro Western riding je typickým prvkem letmý přeskok a na dlouhé stěně je kůň musí přesně mezi kužely vystřihnout hned čtyři.
Další úsek trati patří Western pleasure, konkrétně klusu. Kůň by měl předvést na předem daných úsecích pomalý westernový klus (jog) i prodloužený klus, v ideálním případě v pleasurově uvolněném, lehce sebraném provedení. Za kvalitu chodů obdrží opět hodnocení známkou od -1 a 1/2 do + 1 a 1/2 bodu.
Z klusové části kůň nacválává do závěrečné reiningové úlohy, která obsahuje rychlé a pomalé kruhy ve cvalu, spiny, zastavení, couvání. Každý manévr je přitom hodnocen samostatně podle reiningového bodování.
Na závěr jezdec z koně sesedá a přistupuje ke kontrole uzdění. Tvar udidla, jeho rozměry i utažení podbradního řetízku musí odpovídat pravidlům.
Pokud není některý z předepsaných manévrů splněn, nebo není předepsaným způsobem zdolána překážka, neobdrží soutěžní dvojice za jízdu bodové hodnocení (s hodnocením "no score" se nelze umístit). Mezi předepsané úkony, které jezdec musí splnit, aby skóre obdržel, patří i zmíněné předvedení ke kontrole uzdění.
Základním předpokladem úspěšné jízdy je vyhnout se penaltám. Již v úvodní trailové části se vyplatí jet pomalu a přesně. Penalty, které se nasbírají při neopatrném couvání, se dají jen těžko nahnat v další jízdě plusovým hodnocením. Často viděnou chybou je, když jezdec znervózní při prvním nechtěném doteku kladiny v průběhu couvání. Získaná penalta 1/2 bodu nebo 1 bod hned v úvodu úlohy je jistě nepříjemná věc, ale horší ztráty mohou nastat, pokud jezdec přehnaně zareaguje a pokusí se koně náhle opravit. Kůň, který je trénovaný na Trail nebo Superhorse, již při doteku o kladinu sám ví, že dotyk není žádoucí a náhlý zásah jezdce jej může natolik vyvést z míry, že nohou kladinu překročí ven z překážky. Každé vyšlápnutí z překážky je však ohodnoceno tříbodovou penaltou a pokud vyšlápne dvěma nohama, získá hned 5 penaltových bodů. Taková ztráta hned na začátku úlohy rozhodně jezdce neuklidní a ve výsledném součtu představuje významnou položku.
Rozvážné couvání bez plynulosti, zato bez penalt, přinese ve výsledku lepší hodnocení, než snaha procouvat překážku rychle a plynule s vysokým rizikem penaltové ztráty. Pochopitelně pokud je silnou stránkou koně právě trail, rozhodčího plynulé a přesné procouvání jistě potěší a rád je kladně ohodnotí, ale realitou kolbišť jsou dosud častěji větší ztráty na penaltách než bodový zisk.
Možná nejméně procvičovaný úkon ze všech, které se po koni chtějí v Superhorse, je skok přes zvýšenou kladinu. V našich úlohách může být zvýšení 35 cm nebo 50 cm. Je to jediný úkol, který je typický pro Superhorse, v jiné disciplíně se nevyskytuje, v běžném Trailu může být požadavek přecválat maximálně do 20 cm přizvednuté kavalety, nikdy není požadován skok. V soutěžích je pak znát, zda kůň jde na tuto překážku s klidem, s tím, že ví, co je od něj požadováno, nebo je na skok nahnán ve stylu "poraď si, jak umíš". Případné shození překážky ochudí celkový výsledek o 3 body, další penalty se na této překážce dají nasbírat při nesprávném překonávání cvalových kavalet předcházejících skoku (proklusání, nesprávný nohosled, kopnutí do kavalety apod.)
Velkou výhodu má kůň, který překonává skok s klidem a v rozumném tempu. Po překonání překážky totiž následuje technická ridingová část - přeskoky.
Ridingová část vyžaduje maximální přesnost. Každý přeskok, který není vykonán v přesně daném místě, zatěžuje jezdcovo konto dalšími penaltovými body. Klid koně, jeho soustředění a rozumné, spíš pomalé tempo jsou předpokladem ke kladnému, nebo alespoň neutrálnímu hodnocení této části. Kůň je zde hodnocen celkem čtyřikrát, pro každý přeskok zvlášť.
Pomalejší tempo a klid koně jsou výhodou i s přihlédnutím k tomu, že ihned po ridingových přeskocích má kůň předvést pleasure chody. Koně by měli předvést pravidelný, uvolněný, prodloužený klus, zkrácení klusu a opětovné prodloužení bez změny kadence, přičemž změny mají být zřetelné a v požadovaném místě.
Z této "pohody" přechází kůň do dynamického reiningu. Kruhy v rychlém a pomalém cvalu, spiny, zastavení a couvání. V nich se pochopitelně dají opět nasbírat i penaltové body - za přetočení nebo nedotočení spinů, opoždění přeskoků nebo za špatný cval (křižování, cval na špatnou nohu). Každý z manévrů má ale i své vlastní ohodnocení a tím i šanci vyspravit celkové score. Opět zde platí, že není nutné se pokoušet o maximální výkon v manévru, který koni příliš nejde, ale je možné prodat to, co koni jde. Nemá smysl jít do Superhorse s koněm, který neovládá dobře přeskoky (má jich tam celkem 6, 4 v ridingové a 2 v reiningové části). Pokud však jezdec ví, že kůň přeskok ovládá dobře, může jej hned šestkrát během úlohy "prodat" a tím vylepšit score.
Ne vždy se Superhorse účastní koně zdatní v reiningu a přesto odcházejí s dobrým výsledkem. Stačí, když se spokojí s čistým provedením bez penalt , byť bez zvýšené náročnosti manévrů, aby získali navrch oproti těm, kteří jedou "nadoraz", ale s chybami.
