Uždění
Uždění
Westernoví jezdci používají dva základní typy uzdeček: s čelenkou a s otvorem pro jedno ucho. Výběr je věcí osobního vkusu, ale někteří jezdci říkají, že na uzdečce s čelenkou se udidlo lépe pohybuje v hubě.
Uzdečka s čelenkou má i podhrdelník, ale ten mají i některé uzdečky "na jedno ucho". Podhrdelník brání koni ve snadném stažení uzdečky, ale protože nikdo z nás neuvazuje koně za otěže (že ano?), je tento důvod nepodstatný. Ovšem podhrdelník zabraňuje stažení uzdečky, když kůň strčí hlavu mezi přední nohy, nebo pokud v terénu zachytí uzdečkou za větev.
Ačkoli řada lidí při uždění prostě jen sundá ohlávku a navleče koni uzdečku, je dobré si zvyknout zapínat ohlávku koni kolem krku, aby nemohl utéct. To platí především na volném prostranství. Pokud se vám kůň splaší a uteče zrovna ve chvíli, kdy na sobě nemá ani uzdečku a ni ohlávku, čeká vás delší zdravotní procházka.
Někteří koně se uždění brání, protože nesnášejí, když se jim někdo dotkne uší. Často je příčinou bezohledný člověk, který jim ušima při uždění různě kroutí. Lze tomu odpomoci: takového koně je třeba přivykat na lehký dotek na uších, aniž by byl užděn. Taková náprava ovšem může trvat dost dlouho, a proto mezitím jezděte na uzdečce, která nemá ani čelenku, ani otvor na jedno ucho. Rozepněte lícnici, vsuňte udidlo koni do huby a uzdečku znovu zapněte - tak se uší vůbec nemusíte dotknout.
Pokud kůň uždění naprosto odmítá, existuje jiná metoda. Nechejte koni ohlávku a zapněte do ní vodítko, které pak protáhnete mezi předníma nohama až k hrušce sedla, kde je zavážete na uzel, který lze rychle rozvázat. Vodítko by mělo umožňovat pohyb hlavy v rozmezí několika centimetrů, ne více. Aby se kůň neplašil, je dobré ho před užděním takto nechat chvíli chodit po výběhu. Průměrně inteligentní kůň se po několika lekcích uždění nebrání a stojí klidně s hlavou dolů.
K westernovému koni neodmyslitelně patří páka. Jenže stejně jako mnohé další představy o westernovém ježdění, je i tato mylná. Dobré westernové ježdění lze dělat i na lomeném udidle: dobrý jezdec s jemnou rukou dokáže na stihlovém udidle víc než jezdec s dlouhou pákou, ale bez citu v ruce. Někdy to vypadá, že se jezdci za stihlové udidlo stydí. Nemají proč - stydět by se měli ti, kdo používají páku tak, že působí svému koni bolest.
Když chcete "předělat" svého koně z lomeného udidla na pákové, nečekejte okamžitě zázraky. Kůň potřebuje určitý čas, aby si na nové udidlo zvykl a nějakou dobu může na páce chodit hůř, než předtím chodil na obyčejném udidle. Vhodným mezistupněm je proto např. pelham s dvojitými otěžemi. Zpočátku používáte více otěže stihlového udidla a otěže pákového udidla jsou volné a postupně na ně koně přivykáte.
