Western Pleasure
WESTERN PLEASURE
- v této disciplíně se hodnotí celá dvojice - jezdec a kůň. Rozhodující je kvalita chodů, způsob předvedení a výraz koně, který se společně s jezdcem prezentuje v kroku, klusu a cvalu. Provedení chodů je pomalé, ve velmi zkráceném klusu a uvolněném cvalu. Dobře přiježděný kůň pracuje na jemném, skoro neznatelném přilnutí, takže působí dojmem naprosté pohody mezi jezdcem a koněm a v pravém slova smyslu je to ježdění pro radost.
Co se tedy v této disciplíně posuzuje a hodnotí?
V první řadě je to pohyb koně. Ve všech chodech by mělo být vidět, že jízda na koni je pro jezdce pohodlná a pro jezdce není obtížné pohyb vysedět. Předváděné chody v pleasure mají nižší akci, která dodává pocit měkkosti chodu.
Během celé jízdy by měl kůň působit uvolněným dojmem. Tomu by měla odpovídat i pozice hlavy a krku. Přílišné natažení hlavy dopředu i přehnané sebrání jsou chybou.
Ideální pleasure kůň se musí nechat za všech okolností snadno ovládat. Tato schopnost je demonstrována jízdou na volnějších otěžích. Pleasure kůň je dobře ovladatelný na delších otěžích ve všech chodech i ve skupině cizích koní, musí ihned reagovat na přání jezdce změnit chod nebo směr jízdy, při zastavení klidně stát a s volnější otěží na přání jezdce i zacouvat. Ruce jezdce by se neměly vzdalovat příliš od přední rozsochy sedla, ideálně by se neměly vychylovat od hrušky do stran o více jak 10 cm.
V neposlední řadě musí být kůň v dobré fyzické kondici. Pleasure má být soutěž hezkých, zdravých koní, na kterých je radost jezdit. Vychrtlý kůň, který působí zanedbaným dojmem, nemá šanci na dobré umístění.
Pro rozhodčího je tato disciplína velmi náročná. Musí vypsat umístění všech jezdců, kteří se soutěže účastní, tedy stanovit u celého startovního pole pořadí, jak který kůň šel "pleasure" stylem, případně s přihlédnutím k chybám, kterých se kůň nebo jezdec během soutěže dopustili.
Pokud se podíváme do zahraničí, najdeme vysoce dotované soutěže ve western pleasure. Snad právě proto v posledních přibližně desteti letech prošla tato disciplína zajímavým vývojem. Zvyšování náročnosti disciplíny vedlo až k jakési karikatuře chodů koně. Pravidla pro western pleasure udávají seznam chyb, na které musí rozhodčí brát zřetel. Na prvním místě je jako chyba brána přílišná rychlost, platící pro všechny chody. Na předních místech se umísťovali koně s velmi plochými chody, kteří šli pomalu. Jako by pomalost byla hlavním kritériem úspěchu. Koně byli zpomalováni až do absurdních pohybů prováděných téměř na místě, kdy jen nohosled určoval, kterým chodem se kůň právě pohybuje. V našich krajích se této disciplíně vžila příhodná přezdívka "western ploužr". Pohyb koně ve cvalu při pleasure připomínal pohyb kyvadla ropného vrtu - krk a nízko nesená hlava kývnutím vyvažovali poskoky nohou, které se pohybovaly rozloženým cvalem bez vznosu. Bylo jasné, že s tímto trendem není něco v pořádku a budou nutné změny, kterých se naštěstí western pleasure v posledních letech dočkal. Jak kuriózní byla situace dokládá věta z aktuálních pravidel: "Cval s dopředným pohybem bude jediným chodem považovaným za cval". Další důležitá věta je: "Rytmičnost a vyváženost s jemností je podstatnější než rychlost". Navíc mezi povinně předváděné chody ve western pleasure přibyl prodloužený klus, a pravidla také povolují rozhodčímu požádat o prodloužený krok i cval. Tyto změny pomáhají western pleasure vrátit k původnímu cíli - oceňovat koně, který se pohybuje plynule, je vyvážený, ochotný a působí dojmem, že je fit a je na něm radost jezdit.
Dalším chodem, na který se blíž podíváme, je klus. Každý pleasure kůň musí ovládat jak pomalý krátký klus (jog), tak prodloužený klus.
Kůň na prvním obrázku jde pěkným krokem s dobrým nesením hlavy a krku. Výtka k úboru jezdkyně - podle pleasure módy by měla mít dlouhé chapsy, dobrým dojmem působí, pokud jsou v barvě klobouku. Tyto zdánlivé detaily ovlivňují celkový dojem a mohou hrát podstatnou roli, pokud soutěží více koní přibližně stejné úrovně.
Základní chody ideálu western pleasure nejsou příliš prostorné. Nohy vykračují s malým úsilím, zadní nohy běžně nedošlapují ke stopě předních nohou. Pokud by byl žádán prodloužený krok, neměl by kůň změnit rychlost, ale zprostornit více chod.
Strakoš na obrázku jde rozumným krokem pro western pleasure, avšak pro dobrý pleasure krok by měl nést krk v nižší pozici.
Ve western pleasure jsou všichni jezdci v aréně zároveň. Rozhodčí hodnotí chody jednotlivých koní a stanovuje pořadí, porovnává, nakolik se shoduje každý kůň s ideálem, i jednotlivé koně v aréně navzájem.
Na následujícím obrázku můžeme takto srovnat dva koně. První (strakoš) jde více pleasure než bělouš, který má příliš ohnutý krk, takže nese hlavu až za kolmicí.
Krok by měl být během celé soutěže stále stejný, tedy bez ohledu na to, jak dlouho a jakým chodem se před chvílí jelo. Dobré změny chodu dělají z koně vítěze.
Následující obrázek zachycuje dva koně při změně chodu. Kůň v popředí přešel z klusu do kroku. Vytáhl si přitom hlavu víc dolů a dopředu. Jezdkyně během následujících kroků bude muset koni hlavu trochu přizvednout, aby nešel s hlavou příliš nízko. Oproti tomu kůň více vzadu ještě doklusává a má hlavu příliš vysoko. Lepší hodnocení v této chvíli bude patřit koni v popředí.
Další obrázek ukazuje skupinku koní v kroku krátce po přechodu z rychlejšího chodu. Ani jeden z koní zde nejde "pleasure", snímek je z nižší soutěže pro začínající jezdce a koně.
První kůň (v popředí) jde zřejmě o poznání svižněji než na začátku soutěže, má na pleasure příliš zvednutý krk a vytáčí se ven, přestože prochází rožek.
Druhý kůň má také hodně zvednutý krk, s hlavou vytrčenou dopředu. Na vině jsou zde zřejmě příliš dlouhé otěže, které neumožňují jezdkyni mít hlavu koně plně pod kontrolou.
Třetí kůň má také příliš zvednutou hlavu. Pro hodnocení u tohoto koně bude důležité, zda se jezdkyni podaří pěkně projet rožek a snížit koni hlavu.
Hodnocení v pleasure se odvíjí od toho, jakým způsobem se kůň pohybuje, a jak ochotně přijímá pokyny jezdce. Právě změny chodů a projíždění rohů prozradí nejvíc.
I v pomalém tempu musí být zachována pravidelnost nohosledu, diagonální končetiny se musí pohybovat zároveň. Přestože pleasure klus je velmi pomalý chod a nohy nemusí vyšlapovat daleko, musí být zachován plynulý dopředný pohyb. Chody nemají působit vynuceně, kůň by měl jít požadovaným chodem ochotně, bez výrazného pobízení nebo brzdění.
Určitou výhodu zde mají dlouhonozí lehčí koně, u nichž pohyb s nízkou akcí obzvlášť vyniká.
Koně by se měli nechat snadno vést na přiměřeně dlouhých otěžích s lehkým kontaktem. Otěže mohou být lehce prověšené, pokud je zachována ovladatelnost koně. Příliš volné otěže neumožňující okamžitou kontrolu nad koněm jsou považovány za chybu.
I v klusu platí, že krk má být nesen uvolněně v přirozené poloze, což je přibližně na úrovni hřbetu. Temeno hlavy má být přibližně v úrovni kohoutku, nebo mírně nad kohoutkem.
Pro rozhodčího western pleasure znamená v krátkém čase porovnat chody všech koní v aréně. Výrazná chyba rychle posouvá soutěžícího na nižší místo. Nesení hlavy příliš vysoko (kůň jezdkyně v červeném) je chybou, která negativně zaujme na první pohled. Kůň působí dojmem, že je příliš korigován otěží, aby šel pomaleji. Kůň jezdkyně v bílém působí lepším dojmem, přesto by mohla koni ještě mírně povolit otěž, aby si kůň mohl lehce vytáhnout hlavu dopředu do uvolněné polohy.
Další chybou je nesení hlavy příliš nízko. Při posuzování přílišného snížení hlavy se díváme na úroveň kohoutku a špiček uší. Pokud kůň nese hlavu tak, že špičky uší jsou trvale pod úrovní kohoutku, hrozí mu diskvalifikace. Rovněž hlava za kolmicí je chybou.
Lehké ohnutí v zatáčce ve směru pohybu platí i pro klus. Stočení do směru oblouku ukazuje poddajnost a lehkou ovladatelnost koně.
Určovat konečné pořadí koní ve western pleasure znamená neustále srovnávat ideál s koňmi v aréně i jednotlivé koně mezi sebou. V první řadě se hodnotí způsob, jakým se kůň pohybuje, přiblížení k ideálnímu nesení krku a hlavy a také celkový dojem ovladatelnosti a snadné jezditelnosti. Na následujícím snímku toto srovnání vychází lépe pro ryzáka.
Cval je chod, který prozradí, zda je kůň opravdu vhodný pro western pleasure.
Kůň nesmí spěchat, přestože se pohybuje v poli cválajících koní. Musí si udržovat své tempo, nenechat se ovlivnit koňmi, kteří jsou okolo.
Přílišná rychlost je nežádoucí. I v případě prodlouženého cvalu je důležité, aby kůň zachoval rozumné tempo.
Přitom neplatí, že čím pomalejší kůň, tím lepší. Pravidelnost chodu, jemnost na pobídky a celkové nesení těla jsou důležitělší než samotná rychlost. Přesto právě důraz na pomalost chodu dovedla disciplínu western pleasure v nedávné době do krize. Koně se pohybovali takřka na místě, místo cvalu předváděli "kulhání na 3 doby", kdy si k udržení rovnováhy v požadovaném nohosledu vypomáhali výrazným kýváním hlavy až téměř k zemi. Tomuto extrému se nyní pravidla brání hned dvěmi opatřeními - jednak je řečeno, že jedině cval s dopředným pohybem bude považován za cval, dále je možné požadovat po koních prodloužený cval (ten se v tomto zvláštním stylu pohybu zkrátka předvést nedá) a také je možné diskvalifikovat koně, který nese hlavu příliš nízko.
Ve western pleasure se po koních nikdy nežádá kontracval. Pokud je tedy požadován po koních cval, vždy by měl kůň nacválat na vnitřní nohu. Cval na špatnou nohu je chybou, která však nutně nemusí vést k vyřazení koně z boje o přední umístění. Pokud kůň nacválá na špatnou nohu, měl by ho jezdec hned opravit. Rozhodně působí lépe, když jezdec koně ihned zbrzdí a nacválá na správnou nohu, než když obcválá dvě tři kolečka na špatnou a čeká, až se bude rozhodčí dívat jiným směrem, aby koně za jeho zády stáhl do kroku nebo klusu a znova nacválal. Podobné je to také v případě, kdy kůň křižuje. Větší chybou než cval na nesprávnou nohu je však ztuhlost, nepravidelnost chodu, nebo třeba úprk koně, byť na správnou vedoucí nohu. V případě, že jdou dva koně na podobné úrovni, je to však velká chyba, která rozhodne ve prospěch koně, který se jí nedopustil.
I ve cvalu platí, že krk by měl být nesen v přirozeně nízké pozici (jako prodloužení hřbetu), s hlavou mírně před kolmicí.
Na následujících dvou obrázcích můžeme srovnat dva koně, kteří se pohybují přibližně stejným tempem.
Na prvním obrázku má kůň příliš zvednutou hlavu. Přestože jde v dobrém tempu, je znát, že se příliš soustředí na to, co se děje kolem něho.
Pokud má kůň hlavu níž, působí více "pleasure" dojmem, že se soustředí a je ochotný vyhovět jezdci.
Hlava dole však nemusí nutně znamenat, že kůň jde dobře a dosáhne dobrého umístění. Ke srovnání poslouží následující tři obrázky:
Na prvním jde kůň v pohodlném, pleasure tempu. Je veden na přiměřeně dlouhé otěži a přitom nepůsobí dojmem, že by byl mimo kontrolu jezdkyně.
Následující obrázek ukazuje koně, který má hlavu v podobné pozici, avšak k rozumnému pomalejšímu tempu ho musí jezdec přesvědčovat neustálým brzděním. Jezdec má plné ruce práce, aby ho udržel pod kontrolou.
Na následujícím obrázku je kůň, který se již kontrole prakticky vymyká. Cválá příliš velkou rychlostí, nepravidelně, do zatáčky se "pokládá". Kůň jedoucí v příliš vysokém tempu je nepříjemný i pro ostatní soutěžící, kolem kterých proběhne, když je bude předjíždět.
Mimo samotný cval jsou důležité změny chodu. Kůň ve western pleasure musí být připraven kdykoliv nacválat i přejít ze cvalu do klusu nebo kroku.
Během jízdy také musí jezdci volit vhodnou strategii pohybu podle schopností svého koně. Nevýhodou je, pokud se více jezdců seskupí do jednoho místa arény. Jezdci u stěny tak hrozí, že ho ostatní koně mezi sebe "zavřou" a nebude pak schopen například ihned nacválat, zejména pokud tempo jeho koně je mírně vyšší než koní, kteří jedou před ním. Proto je výhodnější, když se jezdci rovnoměrně rozptýlí po stěně arény. Je-li některý kůň rychlejší, měl by se pohybovat spíš po vnitřní části obvodu arény. I v případě, že je kůň pomalejší, ale hrozí mu, že by se zapletl mezi více koní, může si strategicky zkrátit obvod jízdárny například brzkým zatočením z dlouhé stěny.
Zejména během změny chodů a při projíždění oblouků je znát, jak prostupný a ohebný je který kůň. Kůň by neměl jít do zatáčky po pleci, s hlavou natočenou jinam než je směr pohybu (například bělouš v popředí).
Chybou je také přílišné ohnutí koně. Záď nesmí vypadávat ven.
V pleasure rozhodčí může hodnotit jen to, co vidí. Vzhledem k tomu, že ho jezdci po obvodu arény objíždějí, dostanou se občas mimo jeho zorné pole. Za zády rozhodčího se pak dějí věci - korekce otěží, přikopnutí koně... Nezbývá než apelovat na jezdce, aby se nesnažili vyhrát za každou cenu.
Kůň by měl stát s nohama v zákrytu, s hlavou stále v úrovni kohoutku, uvolněně, klidně, ale stále soustředěný na další pokyn jezdce. Pokukování po sousedech zde není žádoucí.
Pokud je po jezdcích žádáno, aby se seřadili vedle sebe na středu jízdárny, měli by stát rovnoběžně se stěnami (kolmo na stěnu, proti které stojí rozhodčí). Křivé postavení (následující obrázek) jednak nepůsobí dobře - ukazuje, že kůň není natolik ovladatelný, aby se nechal přesně navést na místo a tam v klidu postát - a také dává nevýhodnou pozici pro předvedení pěkného rovného zacouvání, které často na požadavek klidného stání navazuje.
Mezi nejčastější chyby u couvání patří odmítání couvání (jezdec by rád zacouval, ale kůň pořád "pěkně" stojí a nic ho nevyvede z klidu), křivé couvání, rozložené, loudavé couvání (kůň posune jednu nohu dozadu, dlouho nic, pak další nohu...), nedobře působí také projevy odporu koně, otvírání huby apod.
Naopak dobře působí, jestliže kůň na jemnou pomůcku rovně a plynule zacouvá a nakonec zůstane stát stejně vyrovnaně a pozorně jako před zahájením couvání.
Couvání je často posledním kamínkem, který rozhoduje, zda se přikloní rozhodčí k lepšímu nebo horšímu umístění u přibližně stejných výkonů koní. Proto může být právě pěkné zacouvání tím, co jezdci pomůže se lépe umístit, naopak hodně křivé nebo neochotné couvání může jezdce shodit i o několik příček níž.
